Účast podle atomového zákona
26.11.2008
Ústavní soud opět odmítnul zrušení ustanovení § 14 odst. 1 věty druhé atomového zákona (č. 18/1997 Sb.): „Úřad postupuje ve správním řízení nezávisle na řízení jiného správního úřadu. Žadatel je jediným účastníkem řízení.” Stěžovatel - Jihočeské matky - v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces a na účinné opravné prostředky dle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o lidských právech, nebo závazky z Aarhuské úmluvy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrh s ní spojený je třeba jako zjevně neopodstatněné odmítnout. Základním argumentem pro odmítnutí je opakovaně tvrzené nemožnost právnické osoby - občanského sdružení být subjektem práva na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, příznivé životní prostředí a další.
Tento závěr byl podpořen i judikaturou ESD - srovnej Komise o nepřijatelnosti ve věci Purcell a další proti Irsku, 1991, stížnost č. 15404/89.
Ústavní soud vedle toho opět odmítl přímou aplikovatelnost Aarhuské úmluvy. („Pokud jde o polemiku stěžovatele s názory Nejvyššího správního soudu ohledně neexistence přímé aplikovatelnosti tzv. Aarhuské úmluvy, Ústavní soud je toho názoru, že z textu této úmluvy, jež ve svém článku 1 předpokládá postupné uskutečňování obecně formulovaných cílů smluvními státy, nelze dovodit, že by tato úmluva byla přímým pramenem jakýchkoliv občanských práv či závazků, natož práv či svobod základních. Úmluva obsahuje závazky států, které mají programovou povahu a jsou průběžně realizovány smluvními stranami.”)
(Zpracováno na základě rozsudku Ústavního soudu III.ÚS 3118/07 #1 ze dne 10. července 2008)
