Ústavní soud k povaze Aarhuské úmluvy
03.04.2009
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí znovu potvrdil, že stanovisko v posuzování vlivů EIA není samostatně přezkoumatelné. Děti Země toto rozhodnutí napadly pro jeho neústavnost. Domnívají se totiž, že stanovisko je rozhodnutím podle Aarhuské úmluvy a nestačí až přezkum rozhodnutí o povolení záměru. Takový výklad totiž v praxi znamená odsunutí soudního přezkumu o několik let - Aarhuská úmluva přitom vyžaduje přezkum přímý a bezprostřední.
Ústavní soud se nejdříve zabýval návrhem na položení předběžné otázky ohledně směrnice EIA Evropskému soudnímu dvoru. Ústavní soud měl za to, že znění Směrnice řeší přezkoumatelnost stanoviska jasně, když říká: „Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, akty nebo nečinnosti napadeny.” S odkazem na doktrínu acte clair tak návrhu na položení předěžné otázky nevyhověl.
Dále se Ústavní soud zabýval námitkou k neexistenci samostatného přezkumu stanoviska ve správním soudnictví. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu zejména ve dvou případech:
1. První situace by nastala, pokud by stěžovateli bylo právo na bezprostřední přezkum stanoviska ministerstva garantováno přímo ústavním pořádkem České republiky – tj. mezinárodní smlouvou o lidských právech. „Aarhuská úmluva však takové právo nezakotvuje. V ustanovení čl. 9 pouze určuje meze, v nichž se musí stát, který je její smluvní stranou, pohybovat; takové ustanovení není přímo aplikovatelné ve vztahu k jednotlivci, neboť nestanoví práva přesně a vyžaduje určitou akci ze strany zákonodárce jako podmínku svého použití. … Otázku, zda lze Aarhuskou úmluvu považovat za mezinárodní smlouvu o lidských právech, ponechává Ústavní soud otevřenou."
2. Druhá situace odůvodňující zásah Ústavního soudu by pak nastala, pokud by interpretace práva vybočila z mezinárodně konformního výkladu práva. Ani to se ale nestalo, protože požadavky Aarhuské úmluvy jsou naplněny přezkumem rozhodnutí o povolení záměru v kombinaci s přiznáním odkladného účinku. „Tento postup … zachovává možnost efektivního soudního přezkumu stanoviska ministerstva, byť v pozdější fázi řízení. Právo na spravedlivý proces tedy nebylo porušeno."
Ústavní soud tedy stížnost odmítl jako zjevně neodůvodněnou.
(Zpracováno na základě usnesení Ústavního soudu IV.ÚS 154/08 ze dne 30. června 2008)
