Právo na životní prostředí i pro občanská sdružení
24.11.2010
V tomto případu se jednalo o žalobu proti Návštěvnímu řádu Národního parku Šumava (schválenému ve formě opatření obecné povahy), který umožňoval za určitých podmínek splouvat Teplou Vltavu, což vede k poškození chráněné perlorodky říční. Protože u návštěvního řádu neproběhlo řádné posuzování vlivů na Evropsky významnou lokalitu, napadly ho dva subjekty – nedaleko bydlící fyzická osoba a občanské sdružení, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny.
Nejvyšší správní soud (NSS) při posuzování aktivní žalobní legitimace vycházel ze soudního řádu správního (§ 101 a) „návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen". V tomto případě se jednalo o porušení práva na příznivé životní prostředí, ohrožením populace kriticky ohrožené perlorodky říční. Při posuzování porušení tohoto oprávnění dle vnitrostátní právní úpravy zopakoval NSS uznávaný právní názor, že občanská sdružení jako právnické osoby nemají právo na příznivé životní prostředí. Konstatoval, že ani právo na příznivé životní prostředí fyzické osoby nemohlo být porušeno, protože: „Nicméně zásah do životního prostředí v posuzovaném případě je velice specifický; výskyt perlorodky říční v horním toku Vltavy přímo neovlivňuje kvalitu života navrhovatelky a lze si těžko představit i faktický dopad snížení populace perlorodky říční v předmětném úseku na její život. Nejvyšší správní soud se tedy přiklonil k závěru, že ani dotčení práva navrhovatelky na příznivé životní prostředí způsobené vydáním napadeného opatření obecné povahy není myslitelné, navrhovatelka tedy též není aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy." To by ale v praxi znamenalo, že životní prostředí nebude bráněno vůbec. Proto existují právě občanská sdružení, jejichž úkolem je být „hlasem přírody", který bude životní prostředí bránit lidskými prostředky. Navíc kromě vnitrostátního práva je Česká republika vázána i právem mezinárodním a unijním.
Na napadenou část návštěvního řádu se vztahuje povinnost posouzení jejích důsledků na evropsky významnou lokalitu a posouzení vlivu záměru na životní prostředí, jež se shodně řídí zákonem o posuzování vlivů a směrnicí o posuzování vlivů, která byla (resp. měla být) právě do zákona o posuzování vlivů implementována. Směrnice v čl. 10a stanoví: ''„Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří: a) mají dostatečný zájem, nebo v opačném případě b) namítají porušování práva v případech, kdy to správní řád členského státu požaduje jako předběžnou podmínku, měli možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona a mohli tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením o účasti veřejnosti obsaženým v této směrnici.''
„Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva příslušníci dotčené veřejnosti, kteří:To, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, určí členské státy … K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace … pokládán pro účely písmena a) tohoto článku za dostatečný. Pro účely písmena b) tohoto článku se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušována."
Citovaný článek směrnice nebyl ale výslovně promítnut do úpravy řízení o zrušení opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s. ř. s.) ani jiného ustanovení právních předpisů. Navíc nemá podle ustálené judikatury ani přímý účinek (judikáty se ale týkaly přezkumu stanoviska k posouzení vlivů, které může být přezkoumáno v navazujících rozhodnutích). Protože ale u návštěvního řádu se jedná o specifický případ a jeho zákonnost nelze přezkoumat už žádným jiným způsobem, dovodil NSS přímý účinek ustanovení směrnice. K pojmu dotčená veřejnost ocitoval rozhodnutí Soudního dvoru C – 263/08: „I když platí, že článek 10a … směrnice ponechává na vnitrostátním zákonodárci, aby určil podmínky, ‚které mohou být požadovány‘, k tomu, aby nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí jakožto sdružení mohla mít právo dosáhnout přezkum za výše uvedených podmínek, musí vnitrostátní pravidla takto stanovená jednak zajistit ‚široký přístup k právní ochraně‘, a jednak zajistit ustanovením směrnice 85/337 týkajícím se práva dosáhnout přezkoumání soudem jejich užitečný účinek. Nesmí tedy hrozit, že tato vnitrostátní pravidla zbaví plné účinnosti ustanovení práva Společenství, která stanoví, že ti, kdo mají dostatečný zájem napadnout záměr, a ti, do jejichž práva je zasaženo, mezi něž patří sdružení na ochranu životního prostředí, musí mít možnost aktivní legitimace v řízeních před příslušnými soudy."
Po posouzení obecných pravidel pro procesní způsobilost NSS konstatoval, že dotčené občanské sdružení je nevládní organizací ve smyslu směrnice a má se tak za to, že má právo, jež může být porušeno pro účely posouzení jeho aktivní legitimace v řízení o zrušení opatření obecné povahy – konkrétně tedy právo na příznivé životní prostředí. U fyzické osoby naopak aktivní žalobní legitimaci odmítnul. Napadená část návštěvního řádu byla zrušena.
(Zpracováno na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2010, čj. 6 Ao 5/2010 - 43, www.nssoud.cz)
