I staré územní plány jsou opatřeními obecné povahy
20.04.2009
Nejvyšší správní soud nepovažoval územní plány přijaté podle starého stavebního zákona za opatření obecné povahy, které by byly soudně přezkoumatelné (viz 3 Ao 1/2007). Soud totiž dovodil, že: „správní řád opatření obecné povahy materiálně nedefinuje a s ohledem na velkou rozmanitost možných případů ponechává na zákonodárci, aby zvláštními zákony stanovil, která autoritativní opatření správních orgánů jsou v právním smyslu opatření obecné povahy. … Rozhodujícím kriteriem pro posouzení, zda je příslušný správní akt opatřením obecné povahy, nejsou materiální znaky, ale rozhodující je skutečnost, zda tuto právní formu pro vydání aktu zvláštní zákon předepisuje."
Ústavní soud ve svém nálezu (Pl.ÚS 14/07) označil takový výklad za neústavní. Ústavní soud k tomu v tomto řízení dále dodává:
- „Ústavní soud má však za to, že úroveň ochrany veřejných subjektivních práv je v pozdějších fázích stavebního řízení méně efektivní než v řízení o zrušení opatření obecné povahy. Je tomu tak proto, že konkrétní subjekt, fyzická osoba či občanské sdružení, má sice možnost uplatnit své výhrady např. ve stavebním řízení, avšak praktická účinnost takového postupu (např. s ohledem na restriktivní výklad účastenství v řízení) nemusí být stejně vysoká jako v řízení o zrušení opatření obecné povahy."
- Závazky z Aarhuské úmluvy nemají přímý účinek ani nejsou self-executing, neboť dostatečně nespecifikují práva a povinnosti jednotlivce a jejich aplikovatelnost je třeba zajistit prostřednictvím vnitrostátního práva. Ústavní soud je však povinen vyložit ustanovení ústavního pořádku, takovým způsobem, aby byla umožněna účinná ochrana práv fyzických a právnických osob. Je-li tedy možné vyložit vnitrostátní normy (při pořizování nebo změně územně plánovací dokumentace) vícero možnými způsoby, má přednost ten výklad, který naplňuje požadavky Aarhuské úmluvy. Ústavní soud dále konstatuje, že výklad vnitrostátní právní úpravy, který umožní soudní přezkum územního plánu či jeho změny, je podpořen též povinností eurokonformního výkladu vnitrostátního práva, protože Aarhuské úmluva se stala součástí komunitárního práva.
- Dalším důvodem pro umožnění přezkumu je, že jinak by mezi akty normativními (zákony) a individuálními (rozhodnutí) vznikla mezera – oblast, ve které by nebylo možné obrátit se na nezávislý soud.
- Ústavní soud vzal rovněž v úvahu, že územní plán významně omezuje možnost stěžovatelů (či obecně vlastníků dotčených pozemků) rozhodnout o způsobu užívání věci, např. vymezením zastavitelné či nezastavitelné plochy či jiným závazným určením způsobu využití území, a že rovněž z tohoto důvodu nelze opatření obecné povahy vyloučit ze soudního přezkumu.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil.
(Zpracováno na základě rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2239/07 ze dne 17. března 2009)
