ESD - právo malých sdružení na soudní přezkum
13.12.2010
Město Stockholm uzavřelo s energetickou společností smlouvu o výstavbě tunelu v délce asi 1 km ve skále za účelem zapustit do něj elektrické vedení, které je v současnosti vedeno nad zemí. Realizace tohoto záměru znamenala jednak zajistit odčerpávání podzemní vody vnikající do tunelu pro elektrické vedení, jakož i do jeho přístupového tunelu, a jednak vybudovat na některých pozemcích v dané oblasti zařízení určená k odčerpávání této vody a provádět injektáž vody do země nebo do skály za účelem nahrazení případného úbytku podzemních vod. Krajský úřad rozhodnutím na základě provedeného posouzení vlivů záměru na životní prostředí určil, že dotčená činnost může mít významný vliv na životní prostředí, zejména pokud jde o podzemní vody. Občanské sdružení podalo proti tomuto rozsudku odvolání. Toto odvolání však bylo prohlášeno za nepřípustné z důvodu, že občanské sdružení nesplňovalo podmínku stanovenou v článku 13 hlavy 16 zákona o životním prostředí, a sice nemělo alespoň 2000 členů k tomu, aby bylo oprávněno podat odvolání proti rozsudkům a rozhodnutím podle zákona o životním prostředí. Přitom 2000 členů mají ve Švédsku pouze 2 sdružení.
Švédský soud se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Mají být čl. 1 odst. 2, čl. 6 odst. 4 a článek 10a směrnice 85/337 vykládány v tom smyslu, že členské státy mohou přijmout ustanovení týkající se dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 6 odst. 4 a článku 10a, podle nichž mají malá místní sdružení na ochranu životního prostředí právo účastnit se rozhodovacího řízení uvedeného v čl. 6 odst. 4 v případě záměrů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí v oblasti, kde takové sdružení působí, avšak nikoli právo podat opravný prostředek ve smyslu článku 10a?"
Ze směrnice 58/337 vyplývá, že rozlišuje jednak veřejnost dotčenou jednou z činností, které obecně spadají do jejího rozsahu působnosti, a jednak v rámci této dotčené veřejnosti podkategorii fyzických nebo právnických osob, kterým musí být vzhledem k jejich zvláštnímu postavení ve vztahu k dotčené činnosti na základě článku 10a přiznáno právo zpochybnit rozhodnutí, které tuto činnost povoluje. Tato směrnice odkazuje na vnitrostátní právní předpisy, které mají určit podmínky, kterým může být přípustnost žaloby podřízena. Těmito podmínkami může být „dostatečný zájem„ jednat nebo „zásah do práva”, a to podle toho, který z těchto dvou pojmů používá vnitrostátní úprava. Pokud jde o nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí, čl. 1 odst. 2 směrnice ve spojení s článkem 10a této směrnice požaduje, aby se na ty nevládní organizace, které „splňují požadavky vnitrostátních právních předpisů„, bylo nahlíženo tak, že mají „dostatečný zájem jednat” nebo jsou případně nositeli některého z práv, do něhož může být zasaženo činností spadající do rozsahu působnosti této směrnice.
I když platí, že posledně uvedený článek tím, že odkazuje na čl. 1 odst. 2 této směrnice ponechává na vnitrostátním zákonodárci, aby určil podmínky, „které mohou být požadovány„, k tomu, aby nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí jakožto sdružení mohla mít právo dosáhnout přezkum za výše uvedených podmínek, musí vnitrostátní pravidla takto stanovená jednak zajistit „široký přístup k právní ochraně”, a jednak zajistit ustanovením směrnice 85/337 týkajícím se práva dosáhnout přezkoumání soudem jejich užitečný účinek. Nesmí tedy hrozit, že tyto vnitrostátní pravidla zbaví plné účinnosti ustanovení práva Společenství, která stanoví, že ti, kdo mají dostatečný zájem napadnout záměr, a ti, do jejichž práva je zasaženo, mezi něž patří sdružení na ochranu životního prostředí, musí mít možnost aktivní legitimace v řízeních před příslušnými soudy.
Z tohoto úhlu pohledu může vnitrostátní zákon požadovat, aby takové sdružení, které chce napadnout soudní cestou záměr spadající pod směrnici 85/337, mělo předmět činnosti související s ochranou přírody a životního prostředí. Krom toho nelze vyloučit, že podmínka, podle které sdružení na ochranu životního prostředí musí mít minimální počet členů, se může ukázat jako relevantní pro ověření jeho existence a činnosti. Požadovaný počet členů však nemůže být stanoven vnitrostátním zákonem na takové úrovni, jaká by odporovala cílům směrnice 85/337, zejména pak cíli umožnit snadný soudní přezkum činností, na něž se vztahuje.
V tomto ohledu je nutné konstatovat, že jestliže směrnice 85/337 stanoví, že členové dotčené veřejnosti, kteří mají dostatečný zájem na napadnutí činnosti nebo na právech, do kterých může činnost zasáhnout, musí mít možnost dosáhnout přezkoumání povolovacího rozhodnutí soudem, pak tato směrnice nedovoluje omezit možnosti přezkumu z důvodu, že dotčené osoby již mohly uplatnit svůj názor ve fázi účasti na rozhodování stanovené v jejím čl. 6 odst. 4.
Krom toho platí, že směrnice 85/337 se netýká činností pouze regionálního nebo celostátního rozsahu, ale rovněž činností s omezeným rozsahem, kterým se mohou lépe věnovat místní sdružení. Jak uvedla generální advokátka v bodu 78 svého stanoviska, dotčené pravidlo švédské právní úpravy v podstatě zbavuje místní sdružení možnosti jakéhokoliv soudního přezkumu.
(Zpracováno na základě Rozsudku ESD C-263/08, ve věci Djugarden)
