Glosa Miroslava Patrika z Dětí země o novele zákona o právu na informace
08.06.2006
Chceme informované občany?
Glosa předsedy Dětí Země Miroslava Patrika k zneužívání novely zákona o právu na informace veřejnou mocí, která vyšla v květnu 2006 v časopise Koneckonců č. 2.
Důležitým znakem vyspělé demokratické společnosti je kromě úcty k zákonům také stupeň otevřenosti, zejména ze strany veřejné moci. K čemu by totiž byla vysoká vzdělanost a veřejná angažovanost občanů, pokud by neměli právo vědět a domoci se ho?
Po sedmi letech působení zákona o svobodném přístupu k informacím byla zveřejněna další novela, která sice odstraňuje některá křiklavá omezení, ale zase přidává řadu dalších, které mohou přístup k informacím téměř znemožnit. Novela totiž zhoršuje postavení žadatele v situaci, kdy mu na podanou žádost žádný veřejný orgán neodpoví. A ani podávané stížnosti mu nemusejí pomoci.
Předchozí verze zákona totiž znala tzv. fiktivní odepření informací, tj. stav, kdy ani po řádné lhůtě úřad na žádost neodpověděl. Byla tu tedy možnost podat soudní žalobu. Soudy sice tyto žaloby uznávaly, ale mohly tato fiktivní rozhodnutí o odepření informací jen zrušit. Příslušný úřad pak sice už musel nějak odpovědět, ale informace opět nemusel poskytnout. Aspoň ale bylo jasné proč. Když pak žadatel s odůvodněním úřadu nesouhlasil, mohl podat druhou žalobu. Pokud byla oprávněná, pak se dotyčný mohl po dlouhém čekání radovat, že své informace konečně dostane.
Rizika zneužívání novely zákona o právu na informace
Novela ale fiktivní rozhodnutí bohužel zrušila. Pokud tedy úřad ve lhůtě nereaguje, pak musí žadatel nově využít institutu psaní stížností na nečinnost. Tu však budou řešit tytéž úřady, které dosud nebohé žadatele ignorovaly. A mohou v tom pokračovat! Žaloba proti nečinnosti je totiž vyloučena, neboť ji lze podat jen na vydání nějakého rozhodnutí. Způsob domáhání se informací se tedy zase o něco zhoršil, pokud se úřady rozhodnou, že je občanům prostě nedají, resp. budou hrát mrtvého brouka.
A abych těch špatných zpráv nebylo tolik, je nutné připomenout, že občané při získávání informací musí také dobře znát velmi komplikovaný a rozsáhlý nový správní řád. Ale možná, že za pár let dojde k další novele zákona o přístupu k informacím, která opravdu umožní veřejnosti získat je za rozumných podmínek. Snad bude někdy konečně pro státní moc žádoucí mít informované a sebevědomé občany.
